Jsem si jistý, že všichni znají metodu map.
Jedná se o funkcionální přístup, který nahrazuji tento imperativní přístup:
A tohle je map
Věřím, že všem známý a na první pohled jasný příklad funkcionálního programování, kdy ani tak neříkám jak, ale co se má udělat.
A teď trochu jinak
Tak předně jsem přesvědčen o tom, že tento funkcionální přístup je pro tyto druhy výpočtu, nebo něčeho takového, asi lepším zápisem. Ale také se uvědomuji, že i spousta těch, co třeba už dnes po té co se od klasického PHP for loopu dostali až sem, neví přesně co vidí, respektive co používají.
Výše zmíněný kód s funkcí map se dá napsat i takto:
Furt to dělá to stejné, že? 🙂
Ale zápis už je jiný. Vlastně není. 🙂
Věděli jste, že parametrem metody map je funkce? Jo jo, je mi to jasné. všichni kýváte, že samozřejmě ano…
Dyť přece funkcionální programování, vole….
Proč o tom vůbec píšu?
Jedním z důvodů je, že pokud si tento drobný, samozřejmý detail uvědomíte, pak můžete psát třeba i takto:
Líbí?
Pokud ano, pak máte nakročeno nejenom k tomu, že skutečně pochopíte funkcionální programování, ale že jednou budete schopni skutečně psát i větší aplikace a nezaseknete se, jako většina ve stádiu hele kámo, já umím procházet polem. 🙂
Takže ještě jednou: Proč?
Jak se chcete dostat k takovým věcem, jeko je modularizace kódu, jeho dekompozice, nebo možná třeba jen refaktoring, když neuvidíte věci jak je máte vidět?
Myslím si, že pokud se naučíte hledat drobnosti a budete skutečně vidět detaily, může se z vás jednou skutečně stát dobrý programátor 🙂