Tagnodejs

NodeJS: new Buffer

Už delší dobu se vedou diskuze kolem konstruktoru new Buffer, které, jak to vypadá, skončí uvolněním NodeJs ve verzi 10, kde tato konstrukce bude označena za deprecated. Pokud tedy někde ve svých projektech Buffer používáte, měli byste začít refaktorovat svůj kód a nahrazovat volání konstruktoru za jeho alternativní metody:

Pokud ve svých projektech používáte ESLint, tak stačí, když upravíte jeho konfiguraci a on vám olintuje a vyhodí všechny výskyty deprecated volání konstruktoru a můžete docela jednoduše a rychle refaktorovat.

Digitální transformace s NodeJS DevOps stackem

PayPal, Netflix a Wallmart představují způsob jak rychle transformovat legacy software.
node-js-devops-stack-transformation

JavaScript: promises a async/await

Jsem si vědom toho, že o promises toho bylo napsáno dost. Určitě už ale o něco méně o async/await. Nicméně z diskuzí s javascriptovými vývojáři, kterých se v poslední době účastním, mám pocit, že většina z nich vidí async a promise jako zcela odlišné techniky, které krom toho, že řeší stejný problém, chápou jako zcela odlišné věci.

Promises


Určitě ne ideální, ale plně funkčnní javascriptový kód, který pomocí promises řeší asynchronní operace, byť se v příkladu jedná o obyčejné matemtické operace. Důkaz že asynchronně se dá psát i non-blocked kód 🙂

Async/Await


Přepsal jsem výše uvedený kód z promises do async/await.

Vlastně nepřepsal 🙂 Použil jsem všechny jednotlivé funkcionality tak jak jsou s primises a jen jsem nahradil chain volání v promisách implementovaný skrze then do jedné jediné funkce, uvozené klíčovým slovem async. Samotné volání může vypadat složitě, ale to jen kvůli IIEF, které jsem v příkladu použil.

Suma sumárum

Async/await přímo staví na promises. Je vnitřně naiplementovaný skrze promises. Jen zavádí novou konstrukci zápisu, která může být programátorům přicházejících ze světa blokujících operací na první pohled bližší, než více méně funkcionální zápis v zřetězeném chainu pomocí holých promisí.

Osobně se dál držím callbacků, ale pokud bych musel šáhnout po něčem z výše popsaném, vyberu si async/await konstrukci.


PS: calback hell není vlastnost jazyka, je to jen špatně navržená kompozice jednotlivých funkcionalit 🙂

SocketIO v NodeJS (předpověď počasí)

Našel jsem moc hezký článek jednoduše popisující SocketIO. Takže jestli hledáte technologické řešení, jak komunikovat s návštevníkem vaší www stránky v reálném čase, pak věřte, že to už nejde jednodušeji…

NodeJS: NODE_ENV dev || production

Taková ta uplná klasika: vyvíjíte aplikaci na svém stroji, kde máte samozřejmě úplně jinou konfiguraci, než na produkčním serveru, respektive také odlišnou od konfigurace kolegy, který se snaží psát pod Windejsi.
Tou jinou konfigirací může být cokoliv. Od propojení na externí služby až po způsob logování toho co a jak chcete vidět. Jasně že na developu vás zajíma víc věcí, které chcete na produkci vidět až když řešíte nějaký problém…

A řeči o tom, že byste měli kontejnerovat, dokrovat a tak vás taky nebaví. Nevidím jediný důvod, proč bych měl na svém lokále sestavovat nějaký dokr a pak spouštět virtuální stroj… WTF! Jediné co chci je spustit apku na mém mekovi prostě jinak nakonfigurovanou, ale funkčně pokud možná co nejvíc identickou s produkčním prostředím…

Dřív jsem rozdílnou konfiguraci do aplikace zaváděl skrze parametr příkazové řadky. Vstupní JS modul aplikace rozparsoval parametry příkazové řádky. Pokud našel parametr udávající soubor s konfigurací, pak se jej pokusil naimportovat. Pokud nic takové, pak natáhnul nějakou defaultní konfiguraci… Super. Funguje skvěle a umožnuje opravdu dobře nakonfigurovat kde co a to pokaždé úplně jinak. Prostě jak je libo…

Jenže jsem línější a línější a i tohle mi připadalo jako opruz. Je to přece jen nějaký kód navíc.. Já vím, že ne moc, ale je… Stačilo mi prostě něco lehčího.

NODE_ENV

A tak jsem se vrátil k NODE_ENV. Ne že bych o ní nevěděl, ale protože jsem vytvářel přece jen složitější struktury, mírně jsem podcenil možnosti této enviroment proměnné, a proto jí nějak moc rychle přeskočil. Chyba. NODE_ENV mi umožňuje dál lenošit a odpadl problém s konfigurací.

Jediné co jsem musel ořešit je jak NODE_ENV propašovat v různých způsobech spouštění, či využívání přímo do aplikace. Apku spouštím různě a nechtěl jsem se připravit o konfort kastomizovaných konfiguráků specifikovaných z příkazové řádky.

Základní implementace v package.json skrze sekci script:

Pokdud spouštíte apku z shellu, pak takto:

No a pokud potřebujete NODE_ENV sdílet s dalšími nástroji, jako je gulp, nebo cokoliv jiného, pak:

Samotný JS kód se pak k proměnné prostředí dostane odkudkoliv skrze globální promenou process, která obsahuje celý ENV, včetně toho co sami nějak nadefinujete:

Takže můj konfig dnes může vypadat i takto:

Samozřejmě se i tohle dá napsát jinak, dle libosti… 🙂

Nicméně tohle je obecný přístup, kterým se dá do vaší apky propašovat jakákoliv proměnná z prostředí operačního systému…

NodeJS, Module patterns

NodeJS Module Patterns

LOAD BALANCING NODE.JS APPLICATION SERVERS WITH NGINX

Pěkné HOWTO přímo od NGINXu.

JavaScript and Node FUNdamentals

5178Ep21UkL._SX384_BO1,204,203,200_

Javascript And Node Fundametals

Nginx loadbalancer, remote address v NodeJS

Nginx jako loadbalancer

Spouštím na 3 ruzných serverech tu stejnou NodeJS aplikaci, takže mi Nginx rozkláda zátěž rovnoměrně na všechny 3 servery. To je výchozí nastavení: 1. request obslouží 1. server, 2. request 2. server, 3. reques 3. server, 4. request 1. server a furt dokola… Nádhera. Dá se samozřejmě nastavit jiné chování load balanceru, ale tohle je pro rovnoměrné rozložení zátěže ideál. Já si Round Robin můžu dovolit, protože o mé sessions se stará redis a všechny instance aplikace ví, jak si o proměnné session říct. Pokud budete mít session třeba v cookies, pak bacha, protože jednotlivé requesty neví nic co bylo včera a nepředávájí si žádné informace, pokud se o to teda sami nějak nepostaráte…

nodejs, load balancer, nginx

NodeJS apka jako multithread aplikace

Aby to byla ještě větsí legrace, samotná aplikace se spouští pomocí knihovny cluster. To proto, že normální NodeJS je singlethread aplikace… Takže pokud máte vícejádrový procesor na serveru, tak pak pokud nepoužijete cluster, beží vaše aplikace jen v jednom vlákně. Super, ale né dokonalé… Nedokonalé třeba i proto, že když vám aplikace spadne, což se může stát, tak pokud nemáte pořešené jinak, např přes PM2, nebo nodemon, tak webová aplikace zemře a neběží.
Tenhle kus kódu mi zajistí, že aplikace poběží ve všech jádrech procesoru, v případě pádu některého vlákna znovu nastartuje. Každé vlákno má svou konektivitu do MongoDB…

Pěkné je, že všechny vlákna aplikace jsou schovaná za jediným portem a master v clusteru se stará o rozdělování trafiku. To mi umožňuje maimální jednoduchost v Nginx konfiguraci, kde jen specifikuju jednotlivé fyzické servery a port onoho masteru aplikace… Super.

NodeJS a remote address

No a pokud si nenastavíte v Nginx konfiguráku proxy_set_header (jak je výše uvedeno), budete mít problém zjistit IP adresu vašeho živého návštěvníka webových stránek, protože Nginx, jako reverzní proxy a loadbalancer uvdete jako IP adresu IP adresu stroje, na kterém běží…

Proto jsou důležitá ty proxy hlavičky, protože až s nimi pak funguje:

npmjs.com

Vytvořil jsem si účet na NpmJS.com. Myslím si, že už jsem v JavaScriptu pod NodeJS něco napsal a asi přišel čas něco vrátit komunitě zpět. Chystám se z toho co jsem už napsal vytovřit nějaké opakovaně použitelné báličky publikovat na NpmJS a dát tak volně k použití všem. Nečekejte nic světobornéhé.
Dalším důvodem proč to dělám je interní osahání si procesů na NpmJS a asi nejlíp jak se do toho dostat je sám publikovat.

© 2018 pepa.holla.cz

Theme by Anders NorénUp ↑